Leden 2010

Konec čtvrtýho disku.

30. ledna 2010 v 22:25 Život
Rory Gilmore se rozešla s Deanem.

Chtěla bych se uklidňovat házením žabek do řeky...

29. ledna 2010 v 19:05 Život
Amélie z Montmartru je jeden z nejkouzelnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Už po prvních několika vteřinách jsem věděla, že to bude ono. Tak úžasné, jak jsem zaslechla od těch, které už měli šanci ji zhlédnout. Jo, ke mně se takové věci (knížky, filmy, písničky) často dostávají poněkud opožděně, což ale nemění nic na tom, jak si je okamžitě dokážu zamilovat.
Ty barvy, prostředí, Francie, lidé, vtip, komentáře, ona. Stala se mým vzorem, hned po Rory Gilmore a dalších. V určitých situacích si občas na ty moje vzory vzpomenu a většinou neúspěšně se snažím zachovat tak, jak by se podle mě zachovaly ony.
Chci ji vidět znova a všimnout si dalších věcí, které mi napoprvé unikly, když jsem sledovala jeho ruce nebo mžourala do sluníčka ostře prosvítajícího skrz žaluzie.
A pochopit další věci z děje, které jsem napoprvé nepochopila.

Předsudek

25. ledna 2010 v 19:08 Myšlenky
Vážení, říkám si: už nikdy žádné předsudky.
Předsudky jsou nanic. Předsudky se mi už tolikrát nevyplatily.
Jako tenkrát...
Se Simpsonovými,
s olivami,
s Koudelkou,
s bramborovým salátem,
nebo teď, když jím ten dobrej salát s bílým dresingem. Vždycky jsem si myslela, že dresingy v salátu jsou fuj.

Fujky

24. ledna 2010 v 12:19
Je to možný??
Můj blog existuje tři minuty a co nevidím - u prvního článku už mám dva komentáře. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslela, že se budou vztahovat k obsahu článku, ale přece jenom aspoň malá naděje, že budou normální...
Ne, co myslíte. Samozřejmě - dvě reklamy a bleskovky. To pořád ještě existuje?! Proboha, pryč s nimi.
SPAMY!!

Chm, budu si muset zvykat... :P

Jo, ale jednou mi Terka řekla, že jsem fialová babočka pruhovaná

24. ledna 2010 v 12:10 Život
Dneska jsem měla tak nádherný ráno. Probudila jsem se skoro v půl jedenáctý ve sluncem zalitým pokojíčku. Navzdory tomu, že je leden (leden a slunce, to pro mě kdovíproč nejde dohromady!) a všechny žaluzie byly zatažený, připadala jsem si jak ve slunečné komnatě. Jako na jaře. Vstala jsem a s potěšením zjistila, že už mě nebolí hlava při každém kroku, jak tomu bylo včera večer.
Dokonce mě ani nerozhodilo, že už zase došla Nutela a s neobvyklým klidem jsem si namazala rohlík šunkovým sýrem. Po snídani jsem zasněně odtančila ke klavíru. Dokonce jsem se dala do hledání Zpívající fontány a našla jsem tři skladby, z nichž by jedna mohla být ona. Naplánovala jsem si, že zavolám paní učitelce, jaký má mít předznamenání, a pak ji konečně začnu cvičit.
Měla jsem chuť vyhodit peřiny do toho mínus osmistupňového mrazu. Už včera odpoledne bylo nějak podezřele krásně, když jsem se válela na koberci, všechny stěny pokoje byly až přehnaně oranžový a na okně se pohupovali červení motýli. Psala jsem si s Petrem a bylo mi skvěle.

No a v té radostné euforii jsem si uvědomila, že tohle si prostě nemůžu nechat pro sebe. Ať už to někoho zajímá nebo ne, ovládla mě touha komukoliv tyhle pocity sdělit. Písemně. Přesněji na blog.
Zdálo se to tak jednoduché. Vymyslet si název a založit nový blog. Nad názvem jsem přemýšlela několik minut. Nic mě nenapadalo, až jsem začala vymýšlet blbosti a vzniklo z toho tohle. Kdo to kdy viděl… a to k motýlům ani nemám žádný vztah. Jsou to barevný, romantický zvířátka, když jsou namalovaný nebo visí na okně nebo je jen tak pozorujete, jak si svobodně poletují (je fakt, že na živý motýly nemám příliš štěstí). Ale do ruky bych ho asi pořád nevzala. Přece jenom, pořád je to pro mě hmyz s chlupatým tělem.
Btw, víte, o čem tady celou dobu mluvím, že jo…
Stejně by mě zajímalo, čím si v angličtině tihle tvorečkové zasloužili takový název. Proč zrovna máslo. Musím se zeptat Dity.

Vymyslela jsem si superdlouhé extrabezpečné heslo a málem jsem si na něj nevzpomněla, když jsem pak při prvním přihlášení naťukala to staré (o kterém ví Kája a kdovíkdo ještě :D).
Bylo docela vzrušující rozhodovat se, zda mít menu v levo nebo v pravo, a co teprv design! Takových krásných předloh na dizajny. Hned jsem si jeden vybrala.
Ten tu SAMOZŘEJMĚ nezůstane, jen se mi teď s žádným nechce dělat (fotku už si do záhlaví asi nedám).

Teď jsem zjistila, že mám tužky v kelímku od citrónovýho čaje z Green Marketu, dokonce je to napsaný anglicky. Super!