Chtěla bych se uklidňovat házením žabek do řeky...

29. ledna 2010 v 19:05 |  Život
Amélie z Montmartru je jeden z nejkouzelnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Už po prvních několika vteřinách jsem věděla, že to bude ono. Tak úžasné, jak jsem zaslechla od těch, které už měli šanci ji zhlédnout. Jo, ke mně se takové věci (knížky, filmy, písničky) často dostávají poněkud opožděně, což ale nemění nic na tom, jak si je okamžitě dokážu zamilovat.
Ty barvy, prostředí, Francie, lidé, vtip, komentáře, ona. Stala se mým vzorem, hned po Rory Gilmore a dalších. V určitých situacích si občas na ty moje vzory vzpomenu a většinou neúspěšně se snažím zachovat tak, jak by se podle mě zachovaly ony.
Chci ji vidět znova a všimnout si dalších věcí, které mi napoprvé unikly, když jsem sledovala jeho ruce nebo mžourala do sluníčka ostře prosvítajícího skrz žaluzie.
A pochopit další věci z děje, které jsem napoprvé nepochopila.

Ačkoli jsem ze slušnosti nejásala nahlas, byla jsem dost ráda, že se dnešní lyžování díky nepříznivému počasí zrušilo. Jeli jsme místo toho do Pardubic, kde mi mamka zamluvila šaty, ale vypadala jsem v nich jak v zástěře, tak jsem si odnesla jenom tričko. Pak jsem si koupila skvělej jelení lůj Astrid, kterej i hezky voní a není příliš bílej ani barevnej, šampón a krém na ruce. S celkem pohodovou paní, u které jsem vybírala dárek pro kamarádku, jsem si popovídala na téma vonný tyčinky a odnesla jsem si jedny i s bambusovou mističkou na popel. Byla jsem nesmírně spokojená. Na oběd jsme jeli k babičce. Byli tam i bratranec se sestřenicí, měla jsem chuť je pořád držet za ruku a všelijak objímat, byli roztomilí. A oběd vařil děda a bylo to dobrý. Potom znovu Pardubice a procházení se v chumelenici. /Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat a nesnáším, když mi někdo neveří./ Nic mi ale nemohlo zkazit obrovskou radost z novejch šatů z miniobchůdku se strašně příjemnou mladou prodavačkou, skákala jsem štěstím a pořád dokola nadšeně opakovala, jak jsou skvělý a pohodlný. Určitě se tam ještě někdy vrátím, pro červenou minisukni za stovku nebo pro to úžasný sako, až ho zlevněj, nebo minimálně znovu vidět tu slečnu.
Jsem ráda, že máme s mamkou stejnej vkus na oblečení.

Voní mi to tady jak v orientu a už mě z toho trochu píchá v hlavě. Tyčinku jsem po pěti minutách doutnání uhasila.

Víte, miluju prázdniny.
A miluju skořicovej cukr a ten jsem měla před chvílí k večeři.

I am happy today :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama