Duben 2010

23. 4., den, kdy mi Dita poprvé zapletla vlasy

28. dubna 2010 v 14:50 Myšlenky
vlasy
A pak jsme jely na kole a mně upad blatník. Už jsem si ho sundala a dneska jsem jela znovu s Terkou. Do školy. Byly jsme z toho dost vypleskaný, hlavně, když na nás vyjelo auto jen, co jsme nasedly na kola a když jsme musely kličkovat u parkoviště a kousek vedle školy nám dal nějakej pán přednost a my se na něj hezkou chvíli jen tak usmívaly. :D
V rybníčku nějací pánové lovili nepořádek... V takový malý lodičce.

Dneska jsem celej den něco cejtila pod nosem, fuj. Bylo to dost otravný. A na chodbě to nebylo.

Jsem jako bez nálady. Přestože mám doma Gilmorky, cesta ze školy byla veselá a rychlá (kola ;)), zejtra se ve škole nic neděje a v pátek tam vůbec nejdu. Cítím, že už to není jako dřív. Náš vztah. Je to zvláštní, jako by se to něco zrodilo ze dne na den a teď to nechce pryč. Ale proč mám pocit, že to jde i z druhé strany? Všechny pokusy to zachránit jsou zoufalý a čím větší je snaha, tím je to horší... Možná to zase jenom zveličuju... Možná potřebuju poradit, co dělat. Utěšit, že tohle je normální. Nebo taky ne.
Nějak nevím.

Hi there!

27. dubna 2010 v 15:48 Život
Ráda se směju jen tak. Když mě něco potěší nebo rozveselí, tak se trošku zasměju a nikdo si toho třeba ani nevšimne.
Dneska jsem se smála spolužákovým poznámkám, bylo to vtipný. Ten jeho sarkasmus společně s chytroušským výrazem a hlavou položenou na lavici, fakt to sedělo.
"Tak to vypočítej a já ti potom zkontroluju výsledek!"
"Snad PSEM, ne?"  (na víc si nevzpomínám)

Netušila jsem, jak je fajn sedět sama v lavici. Člověk automaticky víc vnímá to, co ho aspoň trochu zajímá (dnešní dějepis), líp se soustředí... Navíc jsem neměla potřebu pořád něco poznamenávat, vyhnula jsem se obvyklým větám typu "já to nechápu", a všechno líp chápala. :P

Byla jsem u holičky. Mm, miluju, když mi myje hlavu a já jen nepřítomně koukám na hodiny a přemýšlím. Vydržela bych takhle.. tak dlouho, jak by mi vydržely náměty k přemýšlení.
Cestou domů jsem se trochu hihňala na přechodu, měla jsem pocit, že moje vlasy jsou skoro tak oranžový jako pytel od Čezu, co jsem držela v ruce, a ta představa mě rozveselovala.
by_ingrid0411
chcete písničku?

Aerosmith - I don't wanna miss a thing

26. dubna 2010 v 16:45 Hudba


Nádherná písnička, překrásný spojení hudby a textu. Ten text je... dojímající :)

*my first /lying on the grass/*

*úchylka*

26. dubna 2010 v 15:25 Myšlenky
Smířila jsem se s tím, že při prohlížení fotek nebo čehokoliv, co se týká Gilmorek, mám silné nutkání brečet a vím, že bych takové stránky neměla otvírat příliš často, pokud nechci mít rozkývané emoce a s nimi spojené nálady častěji, než je potřeba.
Dnes jsem konečně obdržela třetí řadu v růžovém obalu (Rory je tam úplnej andílek). Neskutečný pocity štěstí a nadšení... Jess! Sice mu to na té fotce na DVDčku nesluší, ale jak říkám, kdybyste ho viděli naživo... :P
Tu tašku jsem zase nechala ve škole! Těším se.

Mám docela červený vlasy a líbí se mi to! A zítra k holičce, juchů. A možná, že kdybych si každý večer vyfénovala ofinu a vlasy vzdadu, ráno by mi tolik nestály...

Najednou objevuji spoustu blogů s jaksezdá (nemůžu přijít na to přídavné jméno) dokonalými lidmi. Tedy alespoň dokonalým stylem psaní nebo fotkami. Hmm. Bere mi to inspiraci a sebevědomí. Totiž, po jejich přečtení či zhlédnutí mě opouští chuť psát, protože předem vím, že všechny moje pokusy budou.. zoufalé a nedostačující. Proč se musím pořád s někým srovnávat? Ohlížet se za ostatními, být smutná, když je někdo smutný (závidět, když je někdo zamilovaný). Nevede to ke štěstí.

Byla první jarní bouřka. A úžasně teplej vzduch, když jsme s holkama vyšly ze školy. Mám ráda tohle počasí :)

Mám ráda květy sakury...

25. dubna 2010 v 22:11 Kecičky
Věděli jste, že kvetou i u nás? Doteď jsem si myslela, že jenom v Japonsku. A dneska jsem je našla na plotě. Dva kvítky. Poprvý růžový...
Cherry_Kisses_by_tabbykat
Odpoledne zase svítilo sluníčko, tak jsem si rozprostřela na zahradu deku. Měla jsem v plánu napsat článek a pustit se konečně do webovek do školy, ale poté, co mi vběhl na klávesnici mravenec, jsem svýho miláčka :D zaklapla, odnesla do bezpečí na terasu a jen tak si lehla se sluchátky v uších. Sluníčko mi pálilo na obličej, snažila jsem se najít nejlepší úhel, abych byla opálená co nejvíc. A v uších písničky, vnímala jsem texty, jen vstřebávala do sebe... Hlavou se mi honily vzpomínky na Chorvatsko a stylový Francouzsky na pláži, / chuť na polibky/ ..bylo to příjemný.
Btw včera jsem dala letos poprvé na zahradu želvu a už je zase fuč 8). Ale špatnej pocit z toho ani nemám, hádám, že se vrátí - jako vždycky. Přinesla jsem jí pro jistotu několik pampelišek.

Když jsem se šla zkontrolovat do zrcadla, měla jsem pocit, že mi za tu chvíli lehce zrůžověl obličej a vylezly mi hnědorůžový pihy. Fajn.

Upekla jsem svoje první muffiny od Dr. Oetkera.

Mamka mi nabarvila vlasy hennou, cítím tu typicky známou vůni, která už mi vůbec nepřipadá nepříjemná. Vzpomínky na léto, kdy jsem si poprvý nebarvila hlavu... :)

Zítra píšem z němčiny, kterou jsem si nechala ve škole a ze zemáku, na ten jsem se aspoň podívala.
Chci jít spát a pozdě vstávat.

Omládnu, když jsem se namazala tělovým mlékem pro age??

Dobrou noc :-*

24. dubna. 2010

25. dubna 2010 v 17:32 Život
Slunečně bláznivá sobota plná spontánních nápadů a šíleností s Ká a E. - bylo to skvělý.
Nejprve výlet do Hautexu za účelem vyměnit kalhoty za větší velikost, kterou neměli - tak jsme si s K. alespoň popovídaly na téma Bára a její styl /opřené o regál se šátkama/, vyjasnily si, jak je to s těmi velikostmi podprsenek, smály se některým tvarům a taky pořádně a hlučně prohrabaly ragál s kalhotkami a odnesly si troje tanga za 49kč. Byla jsem šťastná a plná chuti si je vyzkoušet, hned.
Pak rychlý nápad - kino, který bohužel nevyšel, tak jsme šly zklamaně vytáhnout tašku z křoví a uraženě jsme odkráčely k Penny, kde jsme se rozhodly, že se místo toho aspoň projedeme na kole. Proti tomu naštěstí (!) tatínek nic nenamítal, tak jsme se vypakovaly, stavily se pro Evču a jely.
Bylo to veselý. Musela jsem se smát, když pan Ž. vykoukl z okna a křikl "přilba patří na hlavu!"  Nemohla jsem z toho, jak jsme prudce odbočily ze silnice jenom kvůli tomu, že po chodníku naproti šla učitelka. A jak jsem cpala Kájiny vlasy do přilby a ono to v jednu chvíli drželo!
Bylo slunečno, na tričko. Kochaly jsme se jarní přírodou několik kilometrů za městem, připadala jsem si jako v jiném světě :) Rozkvetlý stromy, pole, beruška a šnek v trávě uprostřed prudkýho kopce, kde jsme se zastavily a půl hodiny se fotily v různých pozicích na samospoušť (foťák na sedle). Další fotící zastávka byla v cíli u lana. Holky byly roztomilý, mně oranžověly vlasy na sluníčku (ale jinak nic moc, už se nemůžu dočkat, až půjdu ke kadeřnici! a taky až se aspoň trochu opálím).
Večer jsme šly taťkovi pro pivo do hospody plný dlouhovlasých chlapů, byla jsem docela nervózní, ale ta paní, co čepovala, byla sympatická, nakonec se mi tam líbilo.
Potom cesta ke Káje s tangama na řidítkách, aby uschly :-D a noc s úchylnými rozhovory a věčnou otázkou "tak co tanga?" A bylo to fajn, takový přirozený. Žádný zábrany :)

Deštivo

21. dubna 2010 v 20:14 Život
Chci psát a snad i mám o čem, ale nejde mi to. Snad pohled na ten prázdnej bílej obdélník, čekající na vyplnění, mě odrazuje. Věty mě jako obvykle napadají během dne a pak většinou zase mizí. Jen, co zapnu počítač, nápady jsou pryč a chuť se ztrácí. Mít tak zapisovač myšlenek...
Taky je to tím, jak je zataženo a moje oblíbený jaro nikde (ne, takhle si ho nepředstavuju), jsem unavená a bez nálady, mám asi zákaz na komp nebo co, stmívá se a já nechci do školy. Nebaví mě to tam, matika je čím dál složitější a přitom cítím, že v porovnátí s tím, co ještě přijde, je to nic -znervózňuje mě to, v češtině už bychom taky nemuseli pořád dokola určovat větný členy na tabuli. Díky bohu za ty profilmovaný biologie, občasný angličtiny a těláky (snad po sto letech jsem byla na kruzích, juhůů!), ty dvě, co mi o přestávkách většinou zlepšují náladu a jeho speciální 'ahoj' na chodbě.. hihi :)
by_oursilhouettes

Svět je, svět je jenom hodinový hotel...

17. dubna 2010 v 15:25 Kecičky
Veterán z legií nadává na revma, vzpomíná na Evu, jak byla nádherná.
Všechny květináče tu historku už znají, ale znova listy nakloní a poslouchají, vzduch voní kouřem... :)

Je sobota a já jsem plná energie a plánů. Za á, začnu znovu číst. Dočtu Alenku a zvládnu i Hostitele a pak se pustím do seznamu. Budu sečtělá a vzdělaná a už se na to těším. :) Asi už to nebude jako dřív, kdy jsem hltala každý den, jednu knížku za druhou, ale začít znovu musím. Tohle si facebookem sebrat nenechám. :P
hvezda

Večer pojedu s taťkou na cédéčka a možná si konečně něco vyberu. Nejradši bych se vrátila do Londýna do toho obchodu plného pokladů za pár liber, na které jsme bohužel měli posledních deset minut a já, která pořádně nevím, co poslouchám, jsem nevěděla, kam sáhnout a nakonec si samozřejmě nic neodvezla. Ani tu originální Alice in Wonderland, to jsem mohla...

Mám pocit, že v kinech běží dost nových a dobrých filmů. Chtěla bych mít spoustu času a všechny, které mě zajímají, zhlédnout. Dokonce i na to Remember me, o kterém jsem si myslela, že bude zamilovaná slátanina o ničem, bych po reakcích sestřenek šla.

Něco vám zase prozradím. Jsem motýl. Tedy aspoň si na něj hraju, ale do své role už se celkem vžívám. Lítám kdykoliv se mi zachce, jako dnes po kuchyni, nebo na silnici. Když na tancování zkoušíme, mávám křídly ještě než vyběhnu (vyletím). Jsem motýl veselý a rozjařený a až na to, že opět budu trochu fackovat (proč musím mít v každé roli nějakou facku?! :D), líbí se mi to. :P

Mám žvejky! Asi po čtyřech dnech, konečně. Hrozná závislost. Jsou pomerančový, od dědy (naše rodinná tradice..? :) a půlka už je pryč.

Ta černá stránka tady mi přijde taková neosobní. Zároveň si za ní ale připadám skrytá. Slova jako kdyby tolik neznamenala.. je to jiné, než kdybych psala černě na bílou. Myslím. Blbost..?

Mňau

14. dubna 2010 v 19:44 | Terushka |  Život
Suzanne mě asi začala trochu nudit, i když je krásná, co myslíte? A taky chci už delší dobu napsat novej článek. Chtěla jsem psát o minulým pátku, kterej byl určitě jedním z mých nejnáladovějších dnů v životě :D. Začalo to naštváním ráno (který bylo celkem zbytečný a způsobila jsem si ho nejvíc sama - taky jsem při tom plácla jednu dost namyšlenou větu, jak jsem si během dne šokovaně uvědomila), pokračovalo to fyzikou plnou tragických představ, s tou nesmyslnou jedna až dva a slzami neúprosně se hrnoucími do očí. Pak čtvrtletka z matiky, s ní přišla nečekaně dobrá nálada, celou dobu jsem byla klidná a skončila jsem přesně se zvoněním. Poslední hodinu jsem se celou prohihňala - tím to sice nekončilo.. Ale dopadlo to dobře. Nakonec tohle všechno nebylo úplně k ničemu, uvědomila jsem si důležitost některých věcí, a usmiřování má rozhodně taky něco do sebe :) Já to jenom někdy moc prožívám.

Dlouhou dobu jsem čerpala z příjemně uklidňujícího pocitu ze sobotního odpoledne. Byly hezký rozhovory o ovoci a potěšilo mě, že si (můj milý) vzpomněl na bílýho koníka a jak bylo roztomilý, když se snažil vymyslet, proč jsou ty malý houbičky v hustým lese příznak jara.
A taky jsem ráda, že jsme u nás s holkama spaly, jako dřív. Bylo suprový, jak jsme si pouštěly za hromadou polštářů a z dvoumetrové vzdálenosti lekací videa asi milionkrát za sebou. To jsme prostě my :)
by_N_dy

Dnes jsem měla opět lehce omdlívací stavy, zvlášť před obědem, kdy jsem měla pocit, že umřu hlady, ale ustála jsem to. A klavír taky dobrý, sice jsem skoro vůbec nehrála, ale paní učitelka byla moc hodná. Štve mě můj přístup k tomu, ačkoli jsem schopná rozhlašovat, jak mě ten klavír baví a že bych nedokázala přestat, přes týden si na něj ani nevzpomenu a místo toho, abych si k němu sedla, radši dřepím tady nebo si půl hodiny před zrcadlem zkoumám vlasy (btw když jsme u toho, už nikdy nepůjdu spát s neumytou hlavou, celou noc jsem myslela i skrz sny na to, jak si ji myju, skoro vůbec jsem nespala!).
A přitom moc dobře vím, že by se mi po tom stýskalo. Dneska jsem si při stupnicích úplně užívala pocit, že mám ty klávesy pod kontrolou..

Byla jsem v kině na Pevném poutu (The Lovely Bones) a fakt mě to vzalo. Neuvěřitelně dobře natočenej film podle mě. Na to, jak děsivý je to téma samo o sobě (vražda čtrnáctiletý holčičky vrahem, o kterým nikdo neví, že je to vrah, přestože bydlí v domku přes ulici), bylo to zároveň tak láskyplný a dojemný, celou dobu jsem byla v napětí, v některých chvílích jsem skoro nedýchala.. fakt výborný. Šla bych na to ještě jednou!

Něco vám ještě musím říct: mám (skoro)tajemství s jednou krásnou kočkou a je to kouzelnej pocit :)

A kdybyste nááhodou někdo slyšel v médiích o té podivné hře s cukrem na lyžařském výcviku, tak to je naše škola. :/

Suzanne

7. dubna 2010 v 19:46 V obrázkách


My name is Luka

7. dubna 2010 v 19:34 | Terushka |  Hudba
Můj dnešní hit :) Nemůžu se jí zbavit a ani nechci, je parádní.
Zpívám si nahlas.


I just wonder what it was...