Květen 2010

dancing in the rain

30. května 2010 v 22:40 V obrázkách
...když hustě a zároveň jemně pršelo, svítilo slunce a tráva byla zelená. Nemohla jsem se toho pohledu nabažit. A taky jsem vytáhla po delší době foťák a pokusila se v sobě zase objevit nějaké umělecké smysly, které v se v poslední době kamsi vytratily. Na foťáku to vypadalo podstatně líp, ale tak...
Bylo to krásný :)

kapky
Kapky a piha na zábradlí.

Mám sbírku zvadlejch květů...

30. května 2010 v 22:19 Život
růže
..a modrou růži sušící se nad oknem.
A zní to tak poeticky! Stejně jako věta "já hlupák jsem si tam zapomněl paraple", která je zároveň dost vtipná, když si přimyslím, že ji dnes vyslovil můj kluk.

Pořád jsem se ještě nedostala ke čtení. Mám rozečtenou Alenku a pár stránek Hobita, kterýho jsem začala, když mi bylo blbě a na nic jinýho jsem neměla náladu. A teď zas několik týdnů nic. Pořád jen face, face, face. Co mi to dává?

Miluju knížky. Možná není na místě právě teď tohle prohlašovat, ale... Ten pocit, když vejdu do knihkupectví, se mě stále drží. Rozzářené oči, chuť prolistovat si všechny knížky, co mě zajímají, vykoupit to tam a číst a číst. Mít hodně peněz, utrácela bych především za oblečení a knížky. Knížky voní. Mám ráda jejich stránky...
A přesto si na ně poslední dobou nedokážu udělat čas jen kvůli tomu pitomému kompjůtru, konkrétně konkrétní stránce, o které snad nikdy neprohlásím, že ji zbožňuju, a přesto.. My god. :P

Jak jste na tom se čtením vy? Kdybyste chtěli, můžete mi klidně něco pěknýho doporučit, já si to zapíšu za uši na seznam všeho, co si v nejbližší době musím přečíst a pak vám dám vědět, jak se mi to líbilo. ;)
   

Redhaired twins

30. května 2010 v 11:48 V obrázkách
by_suskenl09
they're just beautiful!

blabla

23. května 2010 v 21:35 Myšlenky
Mám ráda, když si povídám s lidmi, kteří mě poslouchají, reagují na to svými názory a taky se mnou souhlasí. Na jednu stranu si moc ráda povídám a debatuji - ale právě jen s tím typem lidí. V mém životě jich není moc, tak tři, čtyři... Pak je tu ten zbytek, který se dělí do několika skupin - ti, u kterých cítím, že mě zas tolik neposlouchají a daleko raději mluví jen o sobě. Když jsem s nimi, ztrácím pak chuť něco vyprávět a jenom poslouchám a přitakávám, protože skákat do řeči a dožadovat se pozornosti mi připadá nesmyslný (a předem prohraný). A pak jsou tu ti, kteří by mě i poslouchali, ale já se před nimi z různých důvodů nedokážu tolik otevřít a říkat svoje názory nebo něco vyprávět, a tak povětšinou mlčím.
Nejlíp mi jde poslouchání.




Dance!

18. května 2010 v 20:11 Hudba

Puntíkovaná

10. května 2010 v 20:27 Kecičky
Když někoho známého/zajímavého/hezkého potkám na ulici, většinou se za ním otočím. Už je to takovej můj zvyk, otáčím se skoro automaticky. Nejednou se mi stalo, že se dotyčný otočil taky. Mísí se ve mě pak smíšený pocity, závisející na tom, o jakou osobu jde.
Při dnešní cestě z hudebky jsme potkali fyzikáře. Otočila jsem se, protože se mi líbila barva jeho košile. A taky ze zvědavosti. On se neotočil. Kdyby jo, asi by mě to dost rozhodilo.
Když jsem šla z hudebky podruhý, naproti mně šel kluk. Už ani nevím, co přesně měl na sobě nebo jaký měl vlasy, ale tuším, že dlouhý. Bylo na něm hodně hnědý barvy, měl hezký hnědý oči. Dívali jsme si do očí (v tom se taky vyžívám :P) a pak se za sebou otočili. Oba. Ten pocit vítězství mě tak rychle naplnil, že jsem se neubránila smíchu. Dokola jsem si jak idiot opakovala "jo, jo, jo, jo, joo!", výskala jsem tím nesmyslným štěstím, což se ještě upevnilo, když jsem se otočila podruhý a on byl stále otočený.
Přeběhla jsem silnici a na poslední chvíli se otočila potřetí a on stál uprostřed chodníku a pořád se díval. Provokatér! Tím už mě docela vyděsil :D.
Jednou jsem si tímhle pouličním otáčením a zdravením nechtěně vytvořila kamaráda, kterej se pak začal ohlašovat až moc často a já se ho pak spíš bála (naštěstí bez kostkovaný bundy mě snad nepozná :).

Vyhovuje mi jedno společný otočení, zasmátí a pak konec. :P
by_iheldthemoon
Jinak dneska faajn den, dokonce jsem byla pochválena o dějepise, dmula jsem se pýchou. xD Na zítřek nic neumím, ale jinak pohoda... Už vidím ty stresy zítra před fyzikou.

Chtělo by to nějaký vzrušení.

Everything is good and green...

9. května 2010 v 19:42 Život
Když se má člověk na co těšit, je to dobrý.
Jedna z věcí, na který se momentálně těším, je tak samozřejmá. Těším se, až znovu začnu cítit. Ach, včera to byla taková nádhera, když jsem po několika dnech znovu ucítila svěží vzduch. Ještě to není úplně perfektní, ale brzo bude. :)
Nemám ráda nemoce - až si zase někdy budu stěžovat na školu a toužit po tom, ležet doma pár dní nemocná, vzpomenu si na to, jak mi bylo teď. A to jsem měla jenom obyčejnou rýmu a kašel. Chodila jsem do školy, tedy až na čtvrtek, kdy mě taťka nechal doma, tak jsem celé dopoledne ležela v posteli a dívala podruhé (?) na Amelii. Všimla jsem si dalších detailů, ale i důležitějších věcí, které jsem napoprvé přehlídla. Hlavně - záhada s trpaslíkem už je v mé mysli vyřešena! Tu scénu s letuškou jsem předtím úplně vypustila... Je to překrásný film. Hezkým způsobem mimo jiné ukazuje, že sex hýbe světem. :P  
***
Byla jsem hloupá, že jsem přestala cvičit na klavír. Teď, když mi zbývá ...ani nebudu počítat kolik! dní do koncertů, znovu se do toho dostávám. Musím. Myšlenky 'včera jsem hrála, je to dobrý, dneska nemusim' nepřipadaj v úvahu - ta poslední stránka Sonáty se za mě sama nenaučí. A až budou všechny tyhle povinnosti za mnou, vyhledám si noty na Wonderful World, Imagine a jiný oblíbený písničky a budu si hrát pro radost.

Chmýří

6. května 2010 v 21:45 Hudba


Tohle mě dostává. Jedna z jejich nejlepších. Miluju ty dvojmysly... Tahle je tak zvláštně.. erotická, ale když už v tom něco začínám tušit, okamžitě se to vytratí a přijde další náznak... Těžko se to popisuje, ale tohle mám v jeho textech nejradši :). Je to vzrušující.

V tomhle videu sice není celá, ale Richard je tam tak sexy! I když vypadá dost neupraveně a neumytě - nevadí, to tomu v tomhle případě ještě přidává. Mmm, být tou holkou...
Chci vědět, jak to pokračovalo!

"A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, já jazykem z patra snímám ti chmýří a břehy bez přílivu, pak vkleče stoupám pod hladinu a to ticho vykřičníků mě tlačí na hrudníku..."

(prý z filmu Comeback, ten jsem nejspíš neviděla)




Byly jste políbeny pod třešní?

2. května 2010 v 16:10 Život
Já ano! :)

Jestli jste mě třeba někdo litoval, nebo se o mě obával, nebo jen žil v domnění, že se nemám moc dobře (v souvislosti s posledním článkem), tak už nemusíte, hihi :). Protože všechno je dobrý. Skvělý. Tak jako předtím. Jako kdyby se nic špatnýho nestalo, náš vztah plynule pokračuje.
Aspoň, že ty věty nebyly kvůli ničemu. Cítili jsme to oba. To zoufalství přišlo tak nečekaně, až jsem se divila, jak mě to vzalo, přestože slzy nejsou v mým případě nic neobvyklýho.
Nejít do toho kostela, netuším, jak by to pokračovalo. Díky Bohu za ty tři křížky. Bylo to magický propojení. Jen my, jakoby zdálky znějící mše a atmosféra kostela.
I hope. I believe...*