Červen 2010

Během čekání...

30. června 2010 v 15:18 Kecičky
...odběhnu z nový kostkovaný deky a sluníčka povědět vám, že všechno je lepší!
nohy
Konec školního roku, bez velkých loučení, ale s Koudelkovým úsměvem a přáním hezkých prázdnin, potřesením ruky usmívajícího se ředitele a zástupce, fotkou u banánovníku, milou třídní "mějte se co? Rádi!", focením v parku, obejmutím, čekáním na lavičce mezi důchodci, esemeskami v 11:11 a jiné, obědem s babičkou, bazénem, dekou.. a už jsme tady. :)
A večer koncert na náměstí. 

Asi přestanu mít ráda restaurace. Pokaždé se přecpu a pak je mi blbě.  
Těším se na Mělice, na tábor, na filmování, dokonce i na ten projekt pravděpodobně o Mozartovi.
Nic mě netrápí... Možná tak vlasy, ale ty budou stejně brzo červený.

Otevřená zlomenina srdečního svalu*

29. června 2010 v 10:42 Hudba

Já vím, že už to všichni vědí, ale miluju ten text a zvlášť věta o škrábání zad mi přijde taková... láskyplná :)
Přemýšleli jste někdy, o čem ta písnička je? (co myslíte?)

Chtěl bych dojet ke hvězdám, který svítily z tvejch očí..

29. června 2010 v 9:38 Život
Zajímalo by mě, jestli tu husí kůži mám kvůli dokořán otevřenému oknu nebo opravdu díky Ikarovi(?) od Nohavici.
Chvíle napětí...

Mám potřebu psát, jelikož se dějí věci. Mrzí mě, že nebýt událostí z posledních dnů, mám se pravděpodobně nádherně v pravém slova smyslu a čekají mě samé pozitivní dny. Proč nemůže být všechno dokonalé? Možná už jsem si ten pocit vybrala předtím a tak se teď musím trochu uskrovnit. Pro spravedlnost. Je to typický, když se v jednom ohledu daří, na druhé straně to začne skřípat. Ale, jak už nejen díky tatínkovi vím, život není černobílý. A já nemůžu mít všechno.
*

Aerosmith - Amazing

21. června 2010 v 13:12 Hudba

Nikdy by mě nenapadlo, jak hodně tomu chybí, když nefunguje jedno sluchátko..
Má krásnej hlas.

Alenka

20. června 2010 v 16:10 Myšlenky
"Slyšíš, Katko, jak mete sníh do oken! Ozývá se to tak hezky a tak tlumeně! Jako by někdo zvenku celé okno líbal. Má snad sníh stromy a pole tak rád, že je tak něžně líbá? A bílou peřinou je celé přikrývá a snad jim říká: 'Spěte, miláčci, až do léta.' Když se potom, Katko, v létě probudí, obléknou si zelené šaty, a když zafouká vítr, hned se roztancují, ach, to je ti krásné! Kdyby to tak bylo pravda! Vždyť na podzim, když listí zhnědne, stromy vypadají ospale..."
Lewis Carroll, Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Když jsem tuhle část četla, moc se mi líbila :). Občas si taky jako Alenka připadám... když slyším kamínky padat na okno nebo vidím růžové a fialové motýly létat nad klavírem a mezi židlemi v sále...

moment of happiness

20. června 2010 v 15:43 Myšlenky
Na lásce je krásné to, když vás druzí mají rádi takové, jací jste.
Teď ke mně přišel taťka, dal mi pusu a řekl "zaplaťpánbůh, že jsi taková, jaká jsi" (a na mojí otázku proč odpověděl, že kdybych se chovala jako M., asi by mě zabil). Really nice to hear... :)eyes

Přestože už je mi líp...

19. června 2010 v 17:43 Myšlenky
..musim se z těch křivdiček, co způsobily mou hroznou náladu už od včerejšího večera, vypsat. Odpoledne mi bylo celkem dobře, byly jsme s mamkou v Pardubicích a měla jsem radost z nový bundy, brejlí a šampónu a červený henny, kterou si před prázdninama napatlám na hlavu. Večer jsem byla jenom hrozně znuděná, naši odjeli na koncert a tak jsem jen zaplňovala sms paměť milému, který mi po nějaké době napsal, že má něco s ramenem. To mě lehce vyděsilo, k tomu fakt, že jede do nemocnice, a když z toho vylezla zlomená klíční kost, byla jsem už celkem zoufalá. To už jsem si vlastně přes hodinu a půl povídala s Kájou po skypu a byla jsem ráda, že nejsem úplně sama, bylo to, jako bychom byly normálně u sebe a povídaly si (což mě mimochodem hrozně překvapilo xD). Mezitím jsem jí přes webkamerku ukázala moje dnešní úlovky včetně modrých a zelených lesklých kalhotek, otevřela a zavřela okno, převlékla se do pyžama, sklepávala deku, šla si pro pití a pak vyprávěla o šoku z mrtvého kapra ve dřezu. Kája si psala s Martinem. Četly jsme si a přeposílaly perverzní vtipy ze "Sedí bagr na stromě a plete kakao" a to mě bavilo (dokud nepřišla ta zpráva o kliční kosti). Rozhovor skončil bohužel poněkud blbě, Kája mě nejspíš moc neslyšela a mě štvalo, že jsem nevěděla, co si píšou s tím M., i když mi do toho nic není, ale koho by to nezajímalo, když na to ten druhý občas tak narazí.. Šla jsem spát s pocitem zoufalosti a nepochopení, odesílala jsem smsky z bráchova mobilu a kolem půlnoci přijeli naši. Mamčina otázka, jestli nemám horečku, mě, tuším, rozbrečela. 
V noci jsem se nebudila, vstala jsem až ve dvanáct. Zdálo se mi, že umím létat a doteď si pamatuju způsob, jakým jsem to dělala. Po několika vteřinách jsem se snesla na zem, někdy jsem to vydržela dýl, někdy míň, ale přesto to byl báječný pocit.
No a od rána se mě drží špatná nálada. Takový prázdno, znuděnost, zoufalství a zároveň nechuť s tím něco dělat... Napadlo mě pustit si Gilmorky, jako lék na špatnou náladu, ale nakonec jsem skončila u klavíru a to mi nečekaně pomohlo! Výhoda hudebních nástrojů, jak už jednou někdo řekl, podrží vás, když to nejvíc potřebujete, a nikdy nezklamou... Mm, jak krásně to Memory znělo:)

Večer a noc budeme s holkama, snad mi bude dobře a nebudu se užírat.. A snad ti, K. nevadí, že jsem to sem takhle napsala.
Mějte hezký víkend, já doufám, že neděle bude lepší :)
lala



Uch a och.

7. června 2010 v 20:31 Život
Miluju ty svoje nálady, kdy se mi chce brečet, odsekávám každýmu, kdo na mě promluví a vztek si vybíjím v rejpání do nevinnejch kamarádek. Kdybych se snažila najít příčinu, bylo by to možná nudný odpoledne strávený v Pardubicích, fakt, že žádný tenisky neměli v mojí velikosti, těch pár špatně zahranejch tónů v Sonátě, taťkovy neškodný poznámky o pitným režimu a mý pleti, moje protivnost a věčná žárlivost, kterou nemůžu ovládat..
A víte, že já si všechno beru...  

Don't Be Shy

3. června 2010 v 18:32 Hudba

Ta hudba mě tak zvláštně dojímá - ve spojení s tím perfektním filmem...*
Harold a Maude (1971) - viděl jste někdo? :)

Vnímej sílu ***

2. června 2010 v 20:50 Kecičky
Už mi ani nepřijde divné, že je červen, každý den prší a hlavně, teploty se pohybují kolem deseti stupňů. Já to totiž ani nevnímám jako červen. Žiju si ve světě lučních květů, hezkejch zážitků a jeho. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy vnímala při fyzice. Trpím syndromem 'lítání v představách', kterej se automaticky zapne, jakmile začne Š. povídat tím jeho hlubokým, příjemně uklidňujícím hlasem. Začíná působit už i o češtině a němčině. Skoro se to nedá ovládat. Je moc namáhavý snažit se donutit myšlenky ubírat se tím správným směrem - stejně se většinou rozeběhnou, kam se jim zachce, na opačnou stranu, obvykle stále k tomu stejnému cíli.
I když dnes jsem kupříkladu přemýšlela nad... něčím neobvyklým, až jsem se podivila - bylo to kouzelné nebo dobrodružné, každopádně změna :)
Paradoxně jsem dostala jedničku z fyziky ze zkoušení - moji první jedničku! Neuvěřitelný (byl na mě hodnej..).
Naopak mě děsně štve matika - pořád něco počítáme, nenechá nás ani chvilku v klidu :D Ano, náš milovaný K. nás už začíná štvát :P. A chemie mi taky dělá starosti, mám strach, že na jedničce na vysvědčení budu muset dost zapracovat, pokud vůbec bude... Vadí mi naše chemikářka (jako ostatně snad všem), už se tak těším, až místo ní dostaneme někoho jiného - ale dnes jsem udělala chyby v písemce a to jenom kvůli svojí blbosti a roztržitosti. Na jednu stranu vím, že tyhle chyby už neudělám (chybami se člověk učí ;), ale na druhou, jedničku teď potřebuju jako sůl.

Tak, dost lamentování :) Dnes jsem si schovaná pod velkým deštníkem procítěně zpívala Jet Plane, když jsem se otočila a s údivem zjistila, že se za mnou valí hromady lidí. :) Tak jsem se jen usmála a ztichla. Mám tendence zpívat si na ulici.

Taky si všímám nových věcí. Třeba jsem si snad nikdy nevšimla, že u rybníčka, kolem kterého chodím už několik let do školy, stojí značka zákaz vjezdu. Tedy aspoň tak, jako včera, jsem se na ni nikdy nedívala...
A teď se jdu pokusit naspat, co jsem za posledních několik dní probděla. :P
mala Terezka :P