Přestože už je mi líp...

19. června 2010 v 17:43 |  Myšlenky
..musim se z těch křivdiček, co způsobily mou hroznou náladu už od včerejšího večera, vypsat. Odpoledne mi bylo celkem dobře, byly jsme s mamkou v Pardubicích a měla jsem radost z nový bundy, brejlí a šampónu a červený henny, kterou si před prázdninama napatlám na hlavu. Večer jsem byla jenom hrozně znuděná, naši odjeli na koncert a tak jsem jen zaplňovala sms paměť milému, který mi po nějaké době napsal, že má něco s ramenem. To mě lehce vyděsilo, k tomu fakt, že jede do nemocnice, a když z toho vylezla zlomená klíční kost, byla jsem už celkem zoufalá. To už jsem si vlastně přes hodinu a půl povídala s Kájou po skypu a byla jsem ráda, že nejsem úplně sama, bylo to, jako bychom byly normálně u sebe a povídaly si (což mě mimochodem hrozně překvapilo xD). Mezitím jsem jí přes webkamerku ukázala moje dnešní úlovky včetně modrých a zelených lesklých kalhotek, otevřela a zavřela okno, převlékla se do pyžama, sklepávala deku, šla si pro pití a pak vyprávěla o šoku z mrtvého kapra ve dřezu. Kája si psala s Martinem. Četly jsme si a přeposílaly perverzní vtipy ze "Sedí bagr na stromě a plete kakao" a to mě bavilo (dokud nepřišla ta zpráva o kliční kosti). Rozhovor skončil bohužel poněkud blbě, Kája mě nejspíš moc neslyšela a mě štvalo, že jsem nevěděla, co si píšou s tím M., i když mi do toho nic není, ale koho by to nezajímalo, když na to ten druhý občas tak narazí.. Šla jsem spát s pocitem zoufalosti a nepochopení, odesílala jsem smsky z bráchova mobilu a kolem půlnoci přijeli naši. Mamčina otázka, jestli nemám horečku, mě, tuším, rozbrečela. 
V noci jsem se nebudila, vstala jsem až ve dvanáct. Zdálo se mi, že umím létat a doteď si pamatuju způsob, jakým jsem to dělala. Po několika vteřinách jsem se snesla na zem, někdy jsem to vydržela dýl, někdy míň, ale přesto to byl báječný pocit.
No a od rána se mě drží špatná nálada. Takový prázdno, znuděnost, zoufalství a zároveň nechuť s tím něco dělat... Napadlo mě pustit si Gilmorky, jako lék na špatnou náladu, ale nakonec jsem skončila u klavíru a to mi nečekaně pomohlo! Výhoda hudebních nástrojů, jak už jednou někdo řekl, podrží vás, když to nejvíc potřebujete, a nikdy nezklamou... Mm, jak krásně to Memory znělo:)

Večer a noc budeme s holkama, snad mi bude dobře a nebudu se užírat.. A snad ti, K. nevadí, že jsem to sem takhle napsala.
Mějte hezký víkend, já doufám, že neděle bude lepší :)
lala
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wwwholka wwwholka | Web | 19. června 2010 v 20:33 | Reagovat

Jednou se mi taky zdálo, že lítám! Mávala jsem rukama a prostě se vznesla. Byl to úžasnej pocit.;)

2 Kája Kája | Web | 20. června 2010 v 11:53 | Reagovat

Proč by mi to mělo vadit? :)
Kdopak ti křivdil? (Já možná taky, co? Docela se teď do lidí navážim... :/) Ajo, ještě bundu jsem neviděla. :D
Jo, bylo to dobrý, já jsem věděla, že ti to trošku aspoň pomůže. A ty vtipy byly vtipný. (Kdo by to byl řek. :D) Za toho Martina promiň, ale číst ti to by se fakt nehodilo. I já jsem s tím měla co dělat... K tomu brečení, to se mi taky stává(né teda zrovna s horečkou). Není mi úplně hej a když se mě na to někdo zeptát, tak se už rozbrečim, prostě to nevydržím. Proto když se mi chce brečet, tak hlavně neříkat "nebreč", "co se děje?", nebo tak něco. Sice to je tak jako dobrej pocit, že ten druhej to nechce, ale mě to sebere poslední sílu nebo odhodlání.
To mě ještě musíš naučit, chci to taky zkusit. O:)
Ale večer byl dobrej, ne? :)
-na tý foce jsi ty, že? A kdo je ten druhej?-

3 Terka Terka | 20. června 2010 v 14:50 | Reagovat

[2]: Aha, takže jste řešili něco vážnějšího nebo brečícího..? Ale každopádně tě to sralo, jak jsi mi jako poslední větu oznámila. No dobře..
Jo, zkusíme to, budem potřebovat polštářek na židli a startuje se na hřišti naproti nám. ;D
To víš že byl.
Hi, to je bratranec Míša :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama