Červenec 2010

V čajovně

30. července 2010 v 23:48 Myšlenky
Začínám si pomalu, ale jistě zamilovávat atmosféru čajovny, která je prostě dobrá nejen v názvu. Hned za Perštýnským náměstím, se sympatickým panem čajmenem, který tomu rozumí a dvěma příjemnými dámami.
Poprvé jsem tam vkročila v onen šílený den, kdy jsem byla naprosto šťastná a nejvíc zamilovaná. Bylo to (a je) naše* místo. Seděli jsme venku, s bílým čajem a mojí trochu nemístnou otázkou, "jestli se tady smí líbat" :D. Stihli jsme jen jednu konvičku, spěchali jsme za bráchou čekajícího na nás a Kukyho u kina. Opouštěla jsem to místo se dvěma skvělými čajovými bonbóny a pocitem, že se sem rozhodně musíme vrátit.
Vrátili jsme se, dneska i s Kájou. Díkybohu za takové uklidňující zakončení dne. Dali jsme si červenej a pak i medovník a čajovou kuličku v marcipánu, mňam. Dobrá kombinace s tím hořkým čajem. Hořela svíčka (dvakrát zapálená :), vedle chvilku i zpívali žlutí ptáčci, co vypadali jak kanárci, ale jen trošku. Hrála exotická, uklidňující hudba, zpívala Carla Bruni a vonělo to shishou a voňavým kouřem vycházejícím z rohu.
Nechtělo se nám ven. Není nad to jen tak se povalovat, vnímat tu uklidňující atmosféru a hudbu, anebo nevnímat, nic neřešit...
Máte u vás taky takový místo? :)
by Kája
P.S.: Kájo, fakt jsem se nesnažila psát jako v Čajových listech, i když se to tak možná může zdát :D

Lesní jahody

28. července 2010 v 12:19 Hudba
(to mi ten název připomíná)


Radši ji mám stejně táborovou, od Kristýny na karimatce uprostřed trávy.


Jen tak.

28. července 2010 v 11:42 Myšlenky
Během těchto prázdnin se, když jsem doma, setkávám asi tak se třemi lidmi. S K., která momentálně odjela do Poděbrad, s ním a s Evčou, kterou jsem včera viděla poprvé od vysvědčení, když nás její mamka pozvala na oběd a pak jsme si pouštěly písničky a povídaly si.
Vyhovuje mi to, neznám v mém okolí nikoho jiného, s nímž bych trávila čas tak ráda jako s nimi. Nejsem moc komunikativní typ, nikdy jsem nepatřila do žádné větší party. Je mi líp v menším okruhu přátel.
Přesto mám několik přání: zlepšit vztah s Terkou, se kterou jsem ještě nemluvila a, přestože bydlí vedle, ani neviděla, takže její nový krátký vlasy a barvu si můžu jenom představovat.
Mít radši sestřenku, naučit se být k ní i její sestře upřímnější a otevřenější. Když si vzpomenu, že když nám bylo kolem dvanácti, říkaly jsme si všechno a rozuměly si, hned bych to vrátila zpátky. Je to těžké, když vím, co o mně říkala a možná i říká, když vlastně netuším, co si o mně pořádně myslí a hlavně když jí vůbec nerozumím, co se vztahů týče. Je přesně ten typ holky střídající kluky neuvěřitelným způsobem, což asi nikdy nepochopím. Je trochu smutné, že jsme v jedné rodině, známe se od malička, a nedokážeme se upřímně mít rády a bavit se.

Mám chuť seznámit se s někým novým. S někým, s kým bych si skvěle rozuměla, nebála se být sama sebou, smála se. Chtěla bych mít kamarádku, před kterou bych se nemusela stydět, které bych mohla říct úplně všechno s naprostou jistotou, že to zůstane jen mezi námi, která by se neostýchala mě obejmout, kdykoli se jí zachce. Kamarádku, před kterou bych se nestyděla být šílená a bavit se o úchylných věcech. Možná... to není tak nesplnitelné, možná je to realitě blíž, než si připouštím.
Mám nejlepší kamarádku a nevyměnila bych ji. Takovou, která si s vámi vydrží povídat celou noc, přestože z druhé strany postele a ještě blíž je ten třetí. (Nejen) za to ji obdivuji :)
*

Chci žít naplno. Jenže vím, jak se to dělá? Je na to nějaký recept? Co je k tomu potřeba? Lidé? Stačí málo, ti, se kterými jsem šťastná. Hudba? Domov, příroda... Nebo utéct někam, kde jsme ještě nebyli. Louka! A fotky.
Mohla bych se pustit do věcí, které už chci delší dobu udělat a nikdy se na to nenašel čas. Vyvolat fotky, vytisknout si akordy a noty, zahrát si na kytaru a na klavír :). Stáhnout filmy, co chci vidět :). Uklidit si v pokoji! Číst. Napsat smsku a plánovat.

Myslím, že odpoledne strávené u Pána prstenů (kterého jsem ještě neviděla) nebude úplná ztráta času, přestože neprší, jak jsme si mysleli.

Tudududum, jít se převlíknout z pyžama?

*Madly in love*

26. července 2010 v 23:43 Kecičky
Tak. Zhluboka se nadechnout a znovu se pokusit uvědomit si, že tohle je svět, ve kterém chci žít a i když není dokonalý (jako nikoho jiného, i když se to tak může zdát), alespoň v jednom ohledu se mám úžasně jako nikdy. Po devíti měsících se cítím jako každý normální člověk (prý?) v prvních třech měsících vztahu :P. Jsem prostě převrácená, co se těchhle věcí týče, a maximálně si to užívám.
*Nedělá nám problém zastavit se každých pět vteřin na ulici a líbat se - kam se poděla ta moje věčná starostlivost, abychom náhodou nepohoršovali kolemjdoucí? Dokonce ani onen dědeček, kterému jsme lehce zacláněli před vchodem do domu, nevypadal nijak rozhozeně :). Líbání nabývá nových rozměrů. Mám pocit, že nebudu mít nikdy dost a už se jenom směju sama sobě. A nejhezčí je pocit, že ten druhý je na tom stejně, že jsme oba na jedné vlně. Je krásný kdykoli a bez přemýšlení se o něj opřít, obejmout ho a vychutnávat si sladkou reakci...
Stejně jako fakt, že mě čeká týden volných dnů, kdy si můžu dělat, co budu chtít. Ach...
Hned zítra (nebo pozítří) se vrhám na vaše články :). Pěkně nadopovaná štěstím, abych se nenechala příliš zatáhnout do některého z jiných, zdánlivě lepších světů a zbytečně si zkazit náladu. Těším se...
Jo, mám chuť zapisovat, ať zážitky a pocity nezůstanou v  zapomnění jako ty předchozí měsíce bez fotek a psaní.
*
A mým zamilovaným 'přítelkyním' posílám pozdrav s porozuměním a všem přeju co nejhezčí léto :).

Hezký sny!

10. července 2010 v 1:04 Kecičky
Anoo, tak já se z těch dnešních zážitků a nenávisti krásně vypíšu a mám ze sebe dobrý pocit a ono se to co? Ono to po mně chce nový přihlášení a článek je pak fuč! Kdo, sakra, vypnul to automatický ukládání?

'Cause there's a million things to be, you know that there are...

9. července 2010 v 13:05 Myšlenky
Hezký pocit. Když vidím svůj odraz na monitoru, čelenku ve vlasech, typický výraz v očích a červenou šmouhu na palci od laku na nehty, vím, že tohle jsem já, chci to být, tady a teď, se zamyšleným pohledem z okna, občas uhýbajícím na nástěnku plnou vzpomínek. Mých vzpomínek, které bych za jiné nevyměnila.
Nevyhnutelný úsměv při nečekaném skoku do minulosti. Roztomile upřímné. Ano, užít si to vědění, že teď se mi líbí být sama sebou.
Za pocity štěstí děkuji i šampónu Garnier Fructis Objem a hustota, který je (v tuto chvíli) parádní :) 
*

If you want to sing out, sing out

9. července 2010 v 11:41 Hudba

Dokonalá k dnešnímu ránu. Jen poslouchat s úsměvem na tváři...*

Všude dobře... (ano, to se říká!)

6. července 2010 v 22:05 Život
Byla jsem na místě, kde se mi zdálo neuvěřitelně moc snů. Ty, které jsem si pamatovala, jsem si okamžitě zapsala, abych je pak mohla vyprávět. Některé byly dost šílené - třeba jak jsme vařili maso sebrané u lesa, abychom zjistili, jestli je opravdu lidské nebo ne (bylo vepřové), jak jsme vyfoukávali brčky uhlík z vody, putovali za podezřele malou a špičatou horou, o trčících rukou ze silnice a bráchovi převlečeném za Buffalo Mana nemluvě.
Přemýšlela jsem, jestli to bylo jiným prostředím, tím vedrem, ve kterém se skoro nedalo spát nebo prostě tím, že se mi první týden prázdnin vždycky zdají a pamatují sny. Hm...

Užila jsem si koupání v mém oblíbeném lomu - je to nádherný pocit, když se smíříte s faktem, že pod vámi je několik desítek metrů a nic. A když vás to nic přestane děsit, pak už jen vnímáte čistou, osvěžující vodu a skály kolem... Na žádném koupališti si to neužívám tak jako tady.

Těšila jsem se domů. Na svoji postel, pokoj, naši koupelnu, domov! Jsem na to poslední dobou dost citlivá. Není ještě brzo?
Moc jsem se těšila na Něj. Po půlnočních smskách s bušícím srdcem při odesílání ještě víc...*

Od Karolín(k)y

6. července 2010 v 20:34 V obrázkách
To tričko mám totiž taky :)
by_DiaArt

A tak...

1. července 2010 v 19:54 Kecičky
Fakt nemám ráda, když svými (skoro)bezdůvodnými citovými výlevy ubližuji druhým. A dvakrát víc mě to mrzí, když jsou to ti, které miluju...