Začínám si pomalu, ale jistě zamilovávat atmosféru čajovny, která je prostě dobrá nejen v názvu. Hned za Perštýnským náměstím, se sympatickým panem čajmenem, který tomu rozumí a dvěma příjemnými dámami.
Poprvé jsem tam vkročila v onen šílený den, kdy jsem byla naprosto šťastná a nejvíc zamilovaná. Bylo to (a je) naše* místo. Seděli jsme venku, s bílým čajem a mojí trochu nemístnou otázkou, "jestli se tady smí líbat" :D. Stihli jsme jen jednu konvičku, spěchali jsme za bráchou čekajícího na nás a Kukyho u kina. Opouštěla jsem to místo se dvěma skvělými čajovými bonbóny a pocitem, že se sem rozhodně musíme vrátit.
Vrátili jsme se, dneska i s Kájou. Díkybohu za takové uklidňující zakončení dne. Dali jsme si červenej a pak i medovník a čajovou kuličku v marcipánu, mňam. Dobrá kombinace s tím hořkým čajem. Hořela svíčka (dvakrát zapálená :), vedle chvilku i zpívali žlutí ptáčci, co vypadali jak kanárci, ale jen trošku. Hrála exotická, uklidňující hudba, zpívala Carla Bruni a vonělo to shishou a voňavým kouřem vycházejícím z rohu.
Nechtělo se nám ven. Není nad to jen tak se povalovat, vnímat tu uklidňující atmosféru a hudbu, anebo nevnímat, nic neřešit...
Máte u vás taky takový místo? :)
P.S.: Kájo, fakt jsem se nesnažila psát jako v Čajových listech, i když se to tak možná může zdát :D
Díky, že jste mě vzali tam... :)
Jaké bonbóny měla tam jsi předtím ty?
A ta vůně k nezaplacení byla snad, ááá. ;)
P.S.: Ne, mě to to nepřipomínalo vůbec. (A není to náš humor! :D)