Už tomu rozumím :)

5. srpna 2010 v 23:11 |  Život
Že neuhodnete, co jsem dělala, když jsem tu nebyla? Nikdy bych to do sebe neřekla, ale podstatné množství času jsem strávila díváním se na televizi.
Ono je docela snadné do toho spadnout. Když je člověk dlouhá dopoledne uzavřen v pokoji jen s knížkou a kytarou, na kterou nic neumí, nuda ho přinutí sejít do obýváku a pokusit se přestat ignorovat tu placatou blbnoucí věc tak jako obvykle.
Mám pocit, že za celý život jsem se nepodívala do televizního programu tolikrát jako za ty čtyři dny strávené u babičky. Přirovnala bych to k hlavní stránce facebooku - pět pohledů za minutu, přelítnutí očima odshora dolů - pořád to samé, slátaniny, slátaniny, znechuceně odvrátit pohled. Klik. :P Názvy jako Stefanie VI, Tescoma s chutí či Snídaně s Novou, jimiž se to tam v hodinách dopoledních jen hemžilo, mě odrazovaly už od pohledu. Spíš jsem byla schopná minuty zírat na reklamy - už například vím, že slečna z reklamy na Axe se jmenuje Monika, a to je prosím úspěch. Abych se ale dostala k tématu, jinými slovy jsem stejně čekala na ten radostný okamžik, kdy začne znělka seriálu, kterej je tak skvělej, že jsem si ho i já, televizní antifanoušek, zamilovala. M*A*S*H. Je někdo, kdo se ke mně přidá? :)


Abyste neřekli, navštívili jsme spoustu kulturních, přírodních a jiných míst - ZOO, z níž mě nejvíc bavil důvtipný řidič autobusu Safari, zámek a v něm po dlouhé době chytrá, sympatická a dokonce vtipná průvodkyně, jež mi připomínala jednu dívku z blogového světa :). Procházka na Devět skal a nakonec pardubický zámek plný výstav, ze kterého nás vysvobodili rodiče za účelem koupit boty do vody, což mě ovšem otrávilo ještě víc než výstavy.

Zdály se mi sny - šílené, děsivé, až děsivě se proplétající s realitou, i ty úplně nejhorší, které byste si radši nepamatovali, ty, které vás hlodají v mozku ještě dvě hodiny po probuzení, navozující nepříjemné pocity, jako by se to doopravdy stalo, nechtějí ven... Zachránila mě až dráha, brusle a hlavně šťastný shledání s ním (nazývat ho tu jménem mi přijde tak nepřirozený!), i když jsme se nemohli najít, ale o to to bylo veselejší :).

Přečetla jsem hodně stránek knížky, jsem na sebe pyšná :). Bavilo mě to.
Zkusila jsem si zabrnkat Falling slowly a s trochou fantazie se to té písničce opravdu podobalo. Nezapomněla jsem pár prvních taktů Metallicy z lekce na táboře.
V podstatě jsem toho bez počítače zvládla dost, a to jsem měla možnost, v dědově pracovně. Odolala jsem a žádný odolávání vlastně ani nebylo..

Stejně jsem ráda, že jsem ve vlastním pokoji, klidná a s vidinou zítřka ve znamení uklízení, balení k Jadranu, dopisování dopisu s Ká a hlavně drahého, který bude přesně o rok starší :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ká | Web | 6. srpna 2010 v 13:16 | Reagovat

Jsem taky bez počítače často ráda.. :) Nejlepší je to někde venku, fíí, jako vítr a tak. Samozřejmě se přidávám, M*A*S*H je fajn a moc :)

2 Ká | Web | 7. srpna 2010 v 8:26 | Reagovat

My máme naštěstí tyhle prázdniny jen takový čtyřtýdenní přestávky, i když i ty bolej :)

3 flipping Caroline flipping Caroline | Web | 8. srpna 2010 v 16:42 | Reagovat

M.A.S.H. je skvělej. A chvíle bez počítače jsou šťastné. Mrzí mě, že fůra dnešních malých dětí se bez něj neumí zabavit. Jinak ale užívej prázdnin. A Jeho. :)

4 Ká | Web | 15. srpna 2010 v 21:17 | Reagovat

Občas mě tam asi navštíví, ale nevím jak často nebo kdy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama